Žížalojdky a Poležájevny

Bydlíme v krušnohorské chalupě nedaleko rozsáhlé náhorní plošiny. Přes vrcholek Lysé hory zde prochází známá silnice jejíž úsek Výsluní-Rusová bývá v zimě noční můrou silničářů ale i motoristů, kteří zde uvíznou v navátém sněhu. Z rozsáhlé planiny totiž v zimě zvedá vítr obrovské množství sněhu, kterým zavane několika metrovou vrstvou nejenom tuto silnici ale i blízký lesík. O něm bych chtěl vyprávět.

Nadmořská výška téměř 900m znamená již samou hranici hospodářského lesa ale neznamená, že tu už nic neroste. Je tu les různorodý, složený z různých, náletových dřevin v kterých převládá především bříza. Mnohametrové závěje je každý rok tvrdě zkouší a tvarují do bizarních tvarů z nichž převládají dva, které jsem si pracovně pojmenoval jako Žížalojdky a Poležájevny.

Žížalojdky jsou tíhou sněhu pokroucené břízy, kterým se ale stále daří růst alespoň přibližně vzhůru.

Poležájevny už směr nahoru vzdaly, jejich hlavní kmen leží na zemi a vzhůru míří pouze jejich větve, které ale mohou časem zesílit až do průměru běžného spíše pro kmeny.

Zde několik ukázek Žížalojdek:

A teď Poležájevny:

Tato Poležájevna zvolila opačný postup. Místo aby hnala větve vzhůru, tlačí je pod sebe a drží jimi svůj kmen nad zemí.

A na závěr jedna z nedaleké silnice na důkaz toho, že s těmi metry sněhu nepřeháním.

Přeji i přes špatné počasí všem příjemný víkend.