Politika je služba občanům, ne vlastní kapse – rekapitulace

Ano, je to tak. Navíc je to služba nevděčná, za kterou ten, který se rozhodne do politiky vstoupit, se sotva dočká vděku občanů. Nicméně, vstupem na komunální úroveň dostává možnost ovlivňovat rozhodnutí a směrovat vývoj událostí tak, jak si podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, představuje zdravý a správný život města. Ne všichni starostové města Výsluní se tímto v minulosti ale řídili.

Eva Levá – série naivních rozhodnutí ve kterých si díky vysokému věku a nedostatečnému osobnímu přehledu nedokázala vytvořit rozumný názor. Nedobře vytvořený Územní plán města Výsluní je dědictvím, se kterým se dodnes potýkáme. Co se týče toho Územního plánu, nepadá to samozřejmě celé jen na její hlavu, můžeme si za to jako občané tohoto města sami, především svojí tehdejší pasivitou a nezájmem o věci veřejné. Je to však věc, která se mění a aktivní účast občanů na každém zasedání zastupitelů města Výsluní v poslední době, to dokládá.

Milan Hladík – schizofrenní rozhodování pod zjevným tlakem větrné lobby. Snaha této přihrávat důležitá rozhodnutí, bez účasti zastupitelů města. Léta neřešené causy prodejů pozemků, neschopnost majetkového vypořádání a vyřešení problému a technického stavu například příjezdové komunikace do Sobětic, který trvá dodnes.

Werner Klenot – ve funkci byl krátce, odstoupil poté, kdy ztratil podporu „protivětrné koalice“ a tím i většiny v zastupitelstvu. Za dobu jeho funkce bylo zadáno vypracování nového Územního plánu města Výsluní, v kterém by nebylo vymezení ploch pro větrné elektrárny. ÚP není doposud vypracován a není to vina nikoho na Měú města Výsluní. Neskutečné průtahy jsou způsobeny laxním přístupem zhotovitelů ÚP a tlaku větrné lobby, která chce ÚP v této podobě zabránit.

Sabina Čadková – doba výkonu její funkce starostky města Výsluní by se dala charakterizovat jako ta, kdy si oportunismus a křiváctví podávalo na Měú denně dveře. Paní Čadková, cítíce za sebou podporu tehdejší hejtmanky za ČSSD Jany Vaňhové, začala provádět politiku na hony vzdálenou potřebám města, jeho občanů a především toho, s čím do voleb sama šla.  Jako protivětrná bojovnice kdysi obcházela Výsluní s peticí s protestními hlasy.  Ve chvíli, kdy ovládla radnici, začala dělat pravý opak a i když ji do jejího rozhodování nic nenutilo (neplatná smlouva s APB Plzeň) přijala doslova navzdory všem řadu rozhodnutí, která nám mohou v budoucnu komplikovat situaci (věcná břemena na uložení kabelů VPCH v pozemcích v majetku města).

Dagmar Čadílková – jestli mám i výkon paní Čadílkové k něčemu připodobnit, tak bych asi čas její funkce na radnici města Výsluní pojmenoval jako ten, kdy se na radnici vrátil rozum, snaha o to zavést ve věcech veřejných systém a vůle opět pracovat pro občany. Bohužel, kostlivců nacpaných do skříní úřadu jejími předchůdci je příliš mnoho a náprava tohoto stavu je spíš na léta. Nicméně paní starostka podnikla řadu koncepčních kroků,  z nichž by se zde dal zmínit alespoň jeden. Požádala o stavební uzávěru na plochy, které jsou ve starém ÚP vymezeny pro větrné elektrárny. Je to proto, aby bylo možno dopracovat v klidu nový ÚP a nové zastupitelstvo tak nebylo okamžitě po volbách atakováno větrnou lobby a tlačeno do rozhodnutí, jejichž důsledky možná nemohou, bez detailního obeznámení se situací, ani domýšlet.

Svobodní by chtěli v linii nastolené paní Čadílkovou plynule navázat a pokračovat.