Jak jsem jel poprvé do Chaloupek, ale za to, hned dvakrát.

Pro ty, kdo nejsou v obraze. Chaloupky jsou zaniklá obec v Krušných horách mezi Jelení, Přebuzí a Rolavou. Bývalou horskou ves Chaloupky dnes už nic, mimo informační tabule, nepřipomíná. 

Přesto jsem tam chtěl už dlouho jet a to, proč jsem tam nakonec jel dvakrát, ještě osvětlím.

Tento blog mám polopřipravený už od podzimu. Série potíží s technikou, která vyvrcholila totálním a nezvratným zdechnutím mého počítače ale způsobily, že ho uvádím až dnes. Přes to, že nesouzní se současným ročním obdobím, je alespoň pro mě, milou připomínkou podzimu a vydařeného výletu, ačkoliv to tak v začátku vůbec nevypadalo.

Chaloupky jsou pomyslným symbolem území, které bylo po II. Světové válce, díky odsunům sudetských Němců a vzniku pohraničního pásma, téměř absolutně vylidněno a díky drsnému podnebnímu charakteru této oblasti, se sem lidé ve větší míře natrvalo nevrátili ani po létech.

Do této lokality mě před léty přilákal zaniklý důl na cínovou rudu a zbytky jeho zpracovatelny, Sauersack, z čehož vznikl také blog Zajatcem Sauersacku. - Blog iDNES.cz . Nejenom důl má záhadnou a nostalgickou atmosféru, má ji i příroda všude okolo. Zatímco z dolu se během let stalo i díky seriálu Rapl, poutní místo a lidové smetiště, z kterého se genius loci poněkud vytrácí, okolní opuštěné území ho zaplať pán Bůh, dosud má.

Vždycky jsem byl v místě autem, protože ostatními prostředky je to pro mě obtížně dosažitelné, ale vždycky jsem si to tam chtěl projezdit na kole a léta se mi to nedařilo, protože domluvy s případnými dalšími účastníky krachovaly na pracovních úkolech nebo rodinné situaci, takže jsem nakonec jel sám.

Rozhodl jsem se přivstat si, protože co je krásnější, než východ slunce nad liduprázdnou krajinou. Po přesně načasovaném příjezdu se mělo v několika minutách objevit to slunce, jenže v místě byla místo obvyklé, romantické, tenké vrstvy přízemní mlhy, pořádná duchna, přes kterou nebyla vidět ani krajina ani slunce. No jo, no, takže vytáhnu foťák, vyfotím to bílo a budu to vydávat za Rolavské panoráma, aspoň bude nějaká sranda. Jenže….

Můj foťák tvářící se zdánlivě jako k akci připravený a hlásící všechno možné, neostřil a nefotil, přičemž příčinu se mi nesnažil ani naznačit. Zkoušel jsem všechno možné, postupně mi docházely nápady a vůči foťáku jsem začal pojímat podezření, že ve chvíli, kdy se nekoukám, mi na displeji ukazuje fakáček.....

Rezignoval jsem, výlet bude bez fotek a projížďka více méně po hmatu, protože vidět fakt nebylo. Pustil jsem se s kolem s kopce směrem k Rolavě a velice záhy mě začalo docházet, že foťák nebyla poslední obtíž. Úměrně s klesáním klesala i teplota snad až někam k absolutní nule. Začal jsem si nadávat. Ty jeden vole, jednou za mnoho let vyjedeš na vejlet a nejen, že vidíš úplný hovno, ale ještě u toho zmrzneš a vlci si tu s tvými kostmi budou hrát až do Vánoc, nebo přinejlepším do doby, než si najdou jiného uhynulého turistu.

Ale nakonec to nebylo tak strašné, pod Přebuzí u odbočky na Chaloupky byla mlha podstatně řidší, takže bylo alespoň vidět louže na cestě s takovým předstihem, že se jim dalo vyhýbat. První překážka se objevila záhy, mostek přes říčku Rolavu. Je totiž v dezolátním stavu a jistým papírem na něm přilepeným, je na něj dokonce zakázán vstup.

Co bych to byl za Čecha, kdybych se lekl nějakého lejstra, navíc si mohu odmáznout i Bobříka odvahy, neb jsem překonal i zákaz i havarijní stav, a můstek jsem přešel (jde to úplně normálně).

Další cesta vede mezi pastvinami vyhrazenými elektrickými ohradníky, jejichž přelézání se nedoporučuje, jak jsme viděli v kterémsi díle ságy Slunce, seno…..Navíc, není o co stát, půda je rozbahněná a úroveň přátelství pasoucího se skotu jsem na dálku nedokázal odhadnout.

Do Chaloupek je to od odbočky asi tři kilometry a cesta navíc mírně klesá, takže jste tam co by dup. Od místa jsem očekával možná něco více, na druhou stranu nemohu říct, že jsem byl zklamán. Je to tam stejné, jako i jinde na Rolavsku, opuštěné a s přibývajícím podzimem melancholické a smutně krásné. Z Chaloupek jsem pokračoval na Jelení.

Tady už budou fotografie chybět. Ty výše uvedené byly až z druhého kola a v kterém jsem ale znova na Jelení nejel. Každopádně, projel jsem Jelení a vydal se do kopce k Bufetu na celnici, který je skutečně na hraniční čáře. Byl jsem tam brzo, takže ještě zavřeno. Před bufíkem jsem zahnul doleva, přejel malé parkovišťátko a pak se asi 6 km po lesní cestě vracel k místu, odkud jsem vyjel. Krásná projížďka lemovaná hlavičkami hřibů vykukujících z mechu kolem cesty.

Auto bylo na svém místě, takže jsem ještě jednou zkusil ten foťák a, ……heuréka, fotil a tvářil se jakoby nic. Protože mlha od té doby zmizela, vylezlo sluníčko a času bylo dost, jel jsem do Chaloupek znovu a nafotil výše uvedené, jenom jsem se už nevracel přes Jelení, ale přes Přebuz, díky čemuž bylo potřeba ještě jednou překonat Rolavu, tentokrát úplně bez můstku.

Dalo se to, ani toho Bobříka bych si za to nedal. Po cestě k Přebuzi byl na trase jediný krátký krpálek, jinak je veškeré ježdění bez výraznějšího převýšení a mohou ho absolvovat i podprůměrně zdatní.

U auta jsem si ještě vyfotil Batmani kačenku, kterou někdo ozdobil sloupek ohradníku a mohu vyrazit zpět.

Na zpáteční cestě jsem neodolal a kousek nad Jelení vylezl z auta, a vyfotil si vinoucí se silničku od Jelení k Rolavě.

Na závěr bych chtěl čtenáře ještě požádat v diskusi o pomoc s řešením jednoho lingvistického problému. Netuším totiž, jakého rodu je Přebuz. Je to TEN Přebuz, nebo TA Přebuz?