Vzpomínám si, jak jsem nahrával z Větrníku Animals. V pátek pouštěli stranu A a v sobotu B.

Tak, tak, taky jsem byl nastartovaný s kazeťákem.

Na Floydech je náramně vidět ten plíživý přesun od čiré radosti z hraní až ke komerci nejhrubšího zrna. Na začátku období se Sydem Barrettem jako mozkem kapely, které přineslo jejich podle mě nejlepší a nepřekonané album Pištec v branách úsvitu (The Piper at the Gates of Dawn), přes pobarrettovské období, které vyvrcholilo alby Wish You Were Here, Dark Side of the Moon a Animals, až po současnost, odstartovanou neuvěřitelně kýčovitou a vtíravou Zdí.

Ale to nebyl jen jejich problém, Nástup osmdesátých let znamenali prudký nástup komerce, a přizpůsobili se skoro všichni. Stačí se podívat třeba na Genesis, kteří se z téměř symfonického tělesa po odchodu Gabriela a Hacketta přetransformovali na diskotékově kolovrátkové "Collinsis"...

Máte samozřejmě kus pravdy, ale myslím, že neexistuje jednoznačná odpověď. Každá skupina, která to myslí se svou muzikou vážně, si projde zhruba tímto cyklem: hledání výrazu a zvuku bez kompromisu - hledání přístupu k posluchačům - přizpůsobení se většinovému vkusu. Muzikantům to ani nevyčítám, protože kdyby zůstali na prvním stupni, ocení jejich snažení jen pár fajnšmekrů a hudebních znalců, kteří za ně ale jejich složenky nezaplatí. Jinými slovy, nedělat kompromisy si může dovolit jen ten, komu jeho existenci zajistí někdo jiný. Ti, co se muzikou chtějí živit, musí postupně na svém směřování slevit. The Wall a Final Cut byly už čistě Watersova díla a je to na nich znát. Mě osobně zklamala a vadila svým hudebním vývojem třeba skupina Queen.

Pink Floyd jsou me velke trapeni. Jejich hudbu jsem poslouchal s nadsenim ale dnes dik Rogeru Watersovi uz nemuzu. Tenhle fanatik plny nenavisti sve dilo naprosto znicil

Těžko říci jestli zničil, ale díky jeho egu a skladatelské hyperaktivitě, zbořil někdejší harmonické vztahy v kapele a Ricka Wrighta z ní dokonce vyhodil. Nejpozději od alba The Wall autorsky skupinu ovládl a používal ji už jen jako svůj doprovod. Nicméně, použití baskytary jako příležitostného sólového nástroje jsem zaznamenal poprvé právě u PF a bylo to zajímavé.

Také patřím k fanouškům Pink Floyd. Řadím se přibližně do stejné skupiny vrstevníků jako Vy. Dnes už můj obdiv k této skupině poněkud ochabl, s věkem jsem posunul k trochu jiné muzice, ale občas si rád něco od Floydů poslechnu i dnes.

Díky za reakci. Já už dnes muziku neposlouchám téměř vůbec, protože si docela užívám okamžiků kdy je ticho, a nemusím vnímat všudy přítomná rádia puštěná proto, aby náhodou to ticho ani na chvíli nebylo. Pokud si chci udělat svátek, musím mít na poslech klid, takže je to ve chvílích, kdy jsem doma sám a může to být klidně i jen jednou za rok

Jsem ročník 1959. Pink Floyd už se mnou zůstane jako etalon muziky, k níž poměřuji tu novou. ne, že by byla špatná, ale jejich hudba má úroveň, hloubku.

Každé album je unikátní, poslední dobou u mne vede Division bell.

Jinak souhlasím s kolegou Machačkem, že Vaše dílo je velmi pozoruhodné.

Díky.

Když jste použil množné číslo „Floydi“ - tak jsem čekal, že se dočtu i o tom svém... nedočetl, tak doplňuji alespoň tady v diskuzi odkazem:

https://www.youtube.com/watch?v=oZs-edBqE0A

Přiznám se bez mučení, že neznám, ale rád jsem si, díky vám, rozšířil obzor.

Pink Floyd mne oslovili rovněž. Donutili pak najít pojem - Psychedelický rock, (neznámý pojem). Za hlavního myslitele, pak považuji Rogera Waterse. Zejména jeho, "Protestsong" proti přísnému vzdělávacímu systému - Píše sám o sobě ... Když se na ten klip dívám - Another Brick In The Wall - Pink Floyd (Legendado PT-BR) - Bez přehánení, to symbolizuje i naši bývalou normalizaci KSČ - Ten mlýnek na maso, postavičky padají z dopravníkového pásu k předělání a pak ta nádherná vzpoura ! .... Úžasné ! ...

Máte naprostou pravdu. Naše společnosti produkovaly v podstatě to samé, jen to měly jinak pojmenované.

Dovolte mi říct, že ten váš "plagiát" je velmi zdařilým dílem.

Děkuji, těší mě to.

Škoda, že v těch 70tých létech jste se také myšlenkově zasekl.

Zkuste napovědět, třeba se polepším.