Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zajatcem Sauersacku.

20. 05. 2017 21:40:00
Sauersack, původní název obce Rolava v Krušných horách a také stejnojmenný důl na cínovou rudu a závod na její zpracování. Jak jsem se mohl stát jeho zajatcem?

Samozřejmě, že ne doslova. Stal jsem se zajatcem genia loci tohoto místa, kde se po staletí dolovalo, kde za druhé světové války postavili závod na zpracování cínové rudniny a který byl záhy po válce opuštěn a ponechán svému osudu. Pomalu vracející se příroda beroucí si své území zpět z chátrajícího areálu udělala tajemné místo vyhledávané turisty, dobrodruhy, hledači pokladů a v neposlední řadě filmaři, jimž se zpustlá a záhadná lokalita zdá natolik fotogenická, aby ji použili do svého díla.

Poslední, obecně známý, filmařský počin byl asi jeden z dílů televizního detektivního seriálu Rapl, v němž úchylný vrah nastylizoval svou oběť do kruhového odkalovacího bazénu. Lokalitu jsem chtěl navštívit už dávno, ale teprve po té, co jsem ji viděl ve jmenovaném seriálu (umocněném jeho syrovou, temnou a marnou atmosférou) jsem se rozhoupal. K návštěvě jsem ještě zlákal svého dlouholetého kamaráda a také zdejšího blogera Martina Valinu, který jsa místním znalcem, mi se svou ženou ukázali nejenom areál, ale ještě asi tisíc dalších věcí z oblasti od Nejdku po Jelení, které by byly na mnoho dalších blogů. Třeba příště, dnes je na řadě Sauersack, tedy především to, co zbylo ze zpracovatelského závodu.

Po vypuknutí druhé světové války, kdy bylo Německo výrazně omezeno v možnostech dovážet cínovou rudu nebo surový cín, bylo říšskou válečnou mašinerií rozhodnuto najít nějaké vlastní zdroje. Lokalita Rolavy se sama svou historií dolování rud nabízela. Otevřením nové dolovací jámy a stavbou závodu na zpracování cínové rudniny byla pověřena berlínská firma Zinnbergbau Sudetenland, GmbH. Vlastní stavbu provedla firma Pittel-Brauswetter z Karlových varů, technologii dodala firma Krupp-Gruson-Werk z Magdeburku. Od roku 1940 bylo zahájeno dolování v nové jámě, od roku 1942 byl zahájen provoz úpravy rudniny. Tato měla mít podle předpokladů kovnatost 1,34% , jejím zpracováním měl výsledný produkt kovnatost 43% a byl dále odvážen do hutí ve Freibergu na finální zpracování.

Předpoklady báňského průzkumu z roku 1913 se ale nenaplnily a závod tak měl od samého počátku problémy s rentabilitou i přes to, že většinu prací zde zajišťovali váleční vězni. Podle různých pramenů jich zde mělo pracovat mezi 300-600 v třísměnném provozu. Další personál v počtu asi 200 osob tvořili místní sudetští Němci, pracující na pozicích odborné obsluhy a oprav technologie. Několik dalších desítek zaměstnanců pak tvořili Češi, buď místní nebo nasazení, kteří zajišťovali údržbářské práce v areálu závodu.

Po válce závod převzal prozatímní národní správce Vojtěch Nedvěd, který se, mimo jiné, zasloužil o záchranu většiny archivních materiálů, v kterých dnes mohou badatelé čerpat informace a třeba také vyvracet řadu mýtů, které o závodu během války a po ní, vznikly. Národní správce měl ale těžkou pozici. V poválečném chaosu, byl prioritní zájem státu na dostatečné produkci potravin. Nerentabilní důl s úpravnou nebyl tzv. na pořadu dne. Správce byl nucen si nejnutnější provozní kapitál opatřovat jak se dalo. Prodávala se vytěžená ruda nebo třeba také seno posečené na loukách patřících k areálu.

Závod byl přiřazen k Rudným dolům Příbram. To, že byl ve skupině s dalšími závody jejichž předmětem podnikání byla těžba nerostů mělo za následek to, čemu se dnes říká kanibalizace. Ze Sauersacku byla postupně vymontována těžební technika a technologie úpravy rudniny a odvezena do závodů v Netolicích, Tuchlovic u Kladna, Tisové u Kraslic a dalších. Postupně se tak stávala ze závodu prázdná slupka, která již neměla šanci na opětovné zprovoznění. Další věcí, která decimovala personál, byly odsuny sudetských Němců, kteří představovali tu nejkvalifikovanější část zaměstnanců. Do konce roku 1946 se už v podstatě pouze kontroloval odvoz zařízení a materiálu. 1.ledna 1947 skončila úloha národního správce a symbolickou tečkou za provozem závodu bylo přejmenování obce Sauersack na Rolavu 17.března 1947. Dá se říci, že tady končí definitivně provoz a začíná doba, kdy se areál začíná přeměňovat v archeologickou lokalitu.

Dnes jsou v areálu vidět ponejvíce podezdívky původně dřevěných budov, cihlové budovy nebo dostavby už se pomalu rozpadají. Nejlépe je zachovalý betonový skelet hlavní provozní budovy s násypkami v kterých je ještě cínová rudnina. Kupodivu v dobrém stavu je také kruhový bazén (kalová jímka) v kterém drží voda.

Areál je volně přístupný a při zvýšené ostražitosti také bezpečný. Při prohlídce bychom ale měli koukat hlavně pod nohy, abychom nešlápli do nějaké jímky nebo šachty a neměli bychom také lézt na evidentně zchátralé konstrukce.

Zdroje:

https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/133832/2_ArchaeologiaHistorica_40-2015-1_12.pdf?sequence=1

http://podzemi.myotis.info/rolava/rolava.htm

Autor: Vladimír Šťastný | sobota 20.5.2017 21:40 | karma článku: 17.10 | přečteno: 570x

Další články blogera

Vladimír Šťastný

Zamyšlení nad ustanoveními Kodexu blogera na blogu idnes.cz.

Úvodem bych chtěl předeslat, že ač nejsem příliš aktivní psavec, možnosti blogování na idnes si vážím a to hned z několika důvodů.

6.10.2017 v 18:24 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 428 | Diskuse

Vladimír Šťastný

Mí Floydi.

Každého z nás formuje především to, s čím se setkává v období dospívání. To, s čím se člověk potká ve věku zhruba 14-25 let, ho ovlivní nejspíš na celý zbytek života.

1.10.2017 v 10:26 | Karma článku: 16.85 | Přečteno: 398 | Diskuse

Vladimír Šťastný

Spasí nás elektromobilita?

Přemisťování pomocí samohybů na elektřinu má v posledních létech politickou zelenou. Dokonce se čerstvě projevuje tzv. elektromobilní hujerismus. Mají ale elektromobily dostatečný prostor a všechny předpoklady pro své uplatnění?

24.9.2017 v 8:45 | Karma článku: 29.39 | Přečteno: 720 | Diskuse

Vladimír Šťastný

V hlubokých hvozdech Šumavských…

Letos jsme byli se ženou vylákáni našimi známými na Šumavu, abychom tam s nimi přes víkend obkroužili několik cyklistických tras, přišli na jiné myšlenky, vysadili, odpojili se, vypnuli a tak vůbec a užili si posledního

9.9.2017 v 17:52 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 719 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jiří Stratil

O zemi, vodě a vzduchu.

Bez země by nebylo života, bez vody a vzduchu také ne. Život se rodí v zemi a ze země, ve vodě a z vody a ve vzduchu a ze vzduchu.

17.10.2017 v 7:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Milan Slanina

Cizinec v cizí zemi ...

Tyto obrázky najdete všude na světě, s drobnými detaily ... všude tam, kde jsou lidé. A je celkem jedno, kde. Velké množství lidí s touhou cestovat a poznávat. Já moc necestuji. Oni cestují za mnou. Jsou v mých fotografiích ...

16.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 228 | Diskuse

Lucie Plicová

Podzimní Valašsko a Beskydy

Valašské kopce, lidičky, kapličky a frgále jsou stále srdcová záležitost. Ale na moravskoslezskou krásku Lysou, jsme si samozřejmě odskočili.

16.10.2017 v 15:05 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 475 | Diskuse

Michal Štosel

Moje lancholie XX

XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX

16.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Jiří Stratil

Proč dostavět Staroměstské náměstí? IV

Protože je nedostavěné, zčásti pobořené a neustále podněcuje tvůrce k dalším a dalším pokusům tuto újmu napravit. Názory, že je to tak v pořádku a s ničím nehýbat, jsou dnes již projevem určité fobie.

16.10.2017 v 9:02 | Karma článku: 5.00 | Přečteno: 97 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 20.03 Průměrná čtenost 1499
Místní patriot, který ví, že Krušné hory jsou krásné


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.