Houby na hrob, žádný kytky.

Ten nadpis nemá symbolizovat  neúctu k mým předkům, je to přesně naopak. Symbolů je mém vztahu k nim víc, než je na první pohled patrné.

Zvyk klást na hrob mého táty místo květin houby, je vlastně logickým vyústěním našeho osobního vztahu a vztahu k symbolům. Dnes je to 25 let, co nás náš táta opustil. Není pochovám na hřbitově, ale v souladu s jeho přáním, je jeho popel vsypán na neoznačeném místě, které si sám, ještě za svého života vybral, a kteréž přání nám ještě na smrtelné posteli zopakoval.

A proč mu na hrob nosím houby místo květin? Jednoduše proto, protože houbaření byla naše společná vášeň, při které jsme strávili mnoho času, při které mě naučil houby znát a také se v lese na horách pohybovat tak, abych jednak něco našel a také abych se neztratil. Po nějakém čase po jeho odchodu jsem nabyl přesvědčení, že houbou tátovu duši potěším více než květinou, i když i té by si vážil.

A symbolem nezůstaly jen houby. Aniž bychom to tak zamýšleli, vyrostl mu sám od sebe nad hrobem modřín, který se řízením osudu rozdělil do tří kmenů, které jakoby symbolizují nás, jeho tři děti.

To, co jsem chtěl dnešním krátkým blogem sdělit je to, že nejdůležitější je vzpomínka, podstatné je, mít si proč vzpomenout. Já vzpomínám rád a často.